Psycholožka radí: Jak pomoci děťátku překonat strach ze tmy

Jako rodiče často čelíme výzvám, když se naše děti v noci bojí a dožadují se naší přítomnosti. Psycholožka Monika Augustínová pro vás připravila praktické rady, jak pomoci dětem překonat strach ze tmy a vytvořit pro ně bezpečné a uklidňující prostředí ke spánku.

Znáte to i vy? Ukládáte dítě ke spánku a když odcházíte z pokoje zahlásí, že chce pít nebo čůrat. Jste už po celém dni tak unavení, že se těšíte na moment, kdy dítě usne. Ale ono si nás začne právě tehdy dožadovat různými způsoby. Čím to je a proč to děti dělají? Jak pomoci dítěti připravit prostředí, aby bylo usínání bez bojů? Jak pomoci dítěti se strachem ze tmy a tmavých prostor? Dozvíte se v článku.

Strach a úzkost

Strach je velmi nepříjemný pocit, který se váže na nějaký objekt nebo situaci. Úzkost je obava bez zjevné příčiny. Pokud dítě prožívá úzkost, není schopno říci, čeho se obává. A jsou situace, kdy úzkost přechází do strachu a naopak. A to je dnešní případ.

Dítě pošlete do místnosti, která není osvětlená, nebo si večer jde lehnout spát, zhasne se světlo a dítě začne pociťovat napětí. Některé děti se mohou potit, sevře jim hrdlo, rychleji jim bije srdce, protože se začnou něčeho bát. Jelikož ve tmě nevidí, začíná jim pracovat fantazie, a tím se úzkost stupňuje. Dítě si stín květu vysvětlí jako příšeru, o které ve školce říkal jeho kamarád. Zvuky z ulice nebo půdy mohou připomínat zloděje, o kterém uslyšelo v televizi... a takhle úzkost přerůstá do strachu z něčeho konkrétního.

Strach z tmy se začíná objevovat zejména ve 4-5 letech a to z důvodu, že v tomto období se mimořádně rozvíjí fantazie a představivost. Strachy se mění s věkem dítěte. Jeden strach odezní a jiný zase přijde. Nazýváme je vývojové strachy. Patří sem například strach z odloučení, strach z ostrého světla či zvuku (kolem 3 let), strach ze strašidel a tmy (4-5r), strach z toho, že se děti ztratí (5-6r), strach o své rodiče, strach zonemocnění, či smrti (7-12r).

Kdy vyhledat odbornou pomoc?

Když strach či úzkost trvá dlouhou dobu (několik měsíců) a je tak silný, že dítě omezuje v každodenním fungování.

Těžké usínání a noční příchod dětí do rodičovské postele

Proč je to před děti tak složité? Protože náš prastarý mozek si stále spojuje usínání a samotu s nebezpečím. Jakmile se zhasne světlo, mozek reaguje tak, jak reagoval před tisíci lety – napětím. U dítěte se to projevuje tak, že se aktivuje potřeba kontaktu s blízkou osobou (rodiči). A tak dítě vstane a běží za námi. Ono neví proč. Cítí jen nutkání, že nás musí zavolat nebo být s námi, i když ví, že se nám to nelíbí. Zde přicházejí i častá volání: „Jsem žíznivý.“ „Jsem hladový.“ „Je třeba mi čůrat.“ „Bojím se strašidla.“ Jednoduše požadavky, na které reagujeme méně podrážděně, než když nám dítě oznámí, že se bojí. Kontakt dítěte s námi mu uvolňuje do těla oxytocin, který snižuje napětí a zmenšuje strach.

Pokud dítě přísně napomeneme, aby už nevymýšlelo ale spalo, sesbírá všechny poslední síly a začne toto nutkání ignorovat, protože každé dítě se snaží rodiči zalíbit a získat si jeho lásku. Ale napětí a nepříjemné pocity v dítěti zůstávají a ono s těmito pocity musí bojovat samy. My jsme jeho bezpečný přístav, který snižuje napětí.

Jak dítěti pomoci se strachem?

1. Ať už jde o úzkost nebo strach, základem je brát tyto pocity vážně. Věta typu: „Ale prosím, z čeho máš mít strach!“, to jen zhoršuje. To dítě strach či úzkost cítí. Naším rodičovským úkolem není zbavit dítě strachu či úzkosti, protože to jen tak snadno nelze, ale spíše projevit zvědavost o dítě a jeho vnitřní prožívání, pomoci mu naučit ho tolerovat dané pocity. Tímto přístupem získává dítě větší klid.

2. Co pomáhá je naše přítomnost, protože zůstat o samotě s pocitem strachu je pro dítě nejděsivější. Zbytečně budeme logicky vysvětlovat, že se nemá čeho bát. Zde platí: Méně logiky a více blízkosti. Chvíli při něm zůstaňte a hladkejte ho, držte ho za ruku nebo škrabejte po zádech aby cítilo váš fyzický kontakt.

3. Nikdy dítě nestrašme: „Když budeš špatná, přijdou po tebe čerti“. „Nechoď tam, tam je strašidlo“. Tímto u dítěte vytváříme strachy.

4. Promluvme si o tom

- Promluvme si s dítětem o tom, z čeho má strach. Pomozme mu pojmenovat jeho pocity. Zaměřme se na získání informací a budování porozumění (bez hodnocení, zesměšňování, či přesvědčování o naší pravdě).

„Řekni mi, jak se cítíš, když jdeš spát. Já zhasnu světlo a odejdu z obývacího pokoje...“

„Zdá se mi, že některá místa v domě ti honí strach...“

- Následně si ověřme, jestli jsme dítě správně pochopili: „Takže, když někam jdeš, kde je tma, začneš se bát. Nevíš přesně čeho, ale začneš mít strach, ano?

- Potom pomozme dítěti pochopit jeho vlastní strach, aby se s ním dokázalo konfrontovat: „Zdá se, že tma je strašidelná, protože v ní nic nevidíme. A to nás může děsit, když nevíme, co je kolem nás. Máš strach, když musíš být ne kde sám, kde je tma.“ (Myšlenky dítěte po těchto větách jsou, že mu rozumíme a chápeme ho).

- Dejme mu najevo, že nás zajímá všechno, co prožívá: „Jsem tak ráda, že si o tom povídáme. Je to pro mě opravdu důležité.“ Dítě se otevře, cítí se pochopeně.

5. Vytvořme si uklidňující mantru.

Pro děti, které usínají s úzkostí, mohou být mantry užitečné.

„Je v pořádku, že jsem nervózní. Zvládnu to.“

„Jsem v bezpečí. Rodiče jsou nablízku.“

6. Podělme se s dítětem o vlastní příběh, o tom, jak jsme překonali strach.

7. Navrhněme spolu s dítětem několik řešení, jak si s daným problém poradit.

Položme mu otázky: „Co by ti pomohlo?“, „Co bys potřeboval?“, „Jak ti můžu pomoci já?“

Dítě si může nakreslit a pověsit obrázek, který ho bude chránit.

Dítě může svůj strach nakreslit na papír a poté jej můžete spolu roztrhat, spálit nebo zahodit.

Jak připravit prostředí ke spánku, abychom snížili strach dítěte z tmy?

Nejprve je třeba si uvědomit, že strach dítěte ze tmy jen tak nezmizí. Můžeme jej však snížit a naučit dítě tolerovat daný pocit.

- Začněme tím, že se na dítě napojíme. Čeká ho totiž několik hodin odloučení od nás. Tady pomohou rituály jako čtení pohádky, pomazlení, škrábání hřbetu, tulení, zaklepání na dveře, či stěnu, když jsme už vyšli z pokoje na znak, že jsme pořád tady, i když nás nevidí... Když mu „dobijeme baterky poblíž“, snáze zvládne přechod usínání.

- Ke spánku mu může pomoci tlumené světýlko.

- Některé děti oceňují, když jim hraje v pozadí hudba nebo audiopohádky. Jejich mysl nebude zaměstnávat tma ani strašidla.

- U některých dětí zabere, když je oblíbené spací plyšové zvířátko navoníme naší voňavkou.

- Jak jsem zmiňovala výše, s děťátkem si můžeme vytvořit uklidňující mantru nebo nakreslit obrázek, který ho bude přes noc ochraňovat.

- Výbornou dětskou knihou, která se věnuje strachu a jeho řešení je i Mami, tati, obejměte mě.

- Pokud se dítě bojí strašidel, zkusme ho na další den vyzvat ať si strašidlo nakreslí. Potom ho domalujme tak, aby strašidlo vypadalo komicky. Nakonec obrázek můžete roztrhat, zahodit nebo spálit.

- Na strašidla dostaneme v DM drogerii i spreje, ale snadno si je můžete vyrobit i vy. Stačí vytisknout obrázek, který se nám s tímto tématem spojuje, naplnit rozprašovač vodou, přidat esenciální oleje (například meduňku, levanduli na uklidnění, mátu, eukalyptus na vyčištění mysli). Když se dítě bude bát, může „sprej proti strašidlům“ použít.

- Nejdůležitějším krokem, který jsem si nechala nakonec, je naše trpělivost.

Strach ze tmy nastupuje u dětí v období 4-5 let. Souvisí to s mimořádným rozvojem fantazie a představivosti. Kontakt dítěte s námi, dítěti uvolňuje do těla oxytocin, který snižuje napětí a zmenšuje strach. Ať už jde o úzkost nebo strach, základem je brát tyto pocity vážně, poskytnout dítěti naši blízkost. Nikdy dítě nestrašme, protože tím si sypeme na hlavu popel. Pomozme mu pojmenovat jeho pocity, společně hledejme možná řešení problému, vytvořme si uklidňující mantru nebo mu promluvme vlastní příběh o tom, jak jsme překonali strach. No uvědomme si, že strach nezmizí ze dne na den a proto nejdůležitější je naše trpělivost.