Letní prázdniny jsou výbornou příležitostí k tomu, abychom dětem vytvořili více času, který mohou trávit s námi a zároveň více času, který mohou věnovat kreativní a zvídavé hře o samotě. Je vítáno, pokud během léta dětem nevyplňujeme většinu jejich volného času, necháme je nudit se i prožívat pocit neklidu, který z toho často vyplývá. Proč tomu tak je?

Během školního roku žijeme v neustálém spěchu - práce, domácnost, povinnosti. Děti po škole často tráví čas na kroužcích nebo s kamarády, zatímco my doháníme všechno ostatní. Čas s nimi se někdy zredukuje jen na základní péči. Takový kontakt však nestačí k vytvoření hlubšího vztahu, který je pro výchovu klíčový. Dlouhodobá zaneprázdněnost si ostatně může vyžádat svou daň.

Děti jsou často zvyklé na režim a pokyny - ve škole i při hře. Jenže když zůstanou samy se sebou, mohou pociťovat nepohodu. Právě ta však může být začátkem objevování. Letní prázdniny nabízejí ideální prostor pro to, aby se dítě učilo zvládat nudu, vnímat své myšlenky, objevovat zájmy a budovat zdravou sebeúctu.

Pokud děti tráví většinu prázdnin ve strukturovaných aktivitách – tábory, kroužky, naplánované programy – nemají prostor poznávat samy sebe. Skutečné sebepoznávání se děje ve volné, samostatné hře, kterou si dítě vybere a řídí samo, bez zásahů dospělých.

Pro zdravý vývoj a sebeúctu děti potřebují vytvořit pevné vazby zejména s dospělými – ne s vrstevníky. Jen dospělý je dokáže bezpodmínečně přijmout a podpořit jejich jedinečnost. Taková vazba slouží také jako ochrana v těžkých situacích, například když jsou děti v kolektivu odmítány nebo zesměšňovány.

Čím více času tráví děti mezi vrstevníky, tím více se jim musí přizpůsobovat, aby zapadly. Na rozdíl od rodiče je jejich kamarád nemiluje bez podmínek. Mohou ve skupině otevřeně sdělit svůj názor? Nesouhlasit beze strachu z odmítnutí?

Děti ještě nemají dostatečně vyvinutou prefrontální kůru – proto často reagují impulzivně a emocionálně. Sebeúcta založená na vztazích s jinými dětmi je proto nestálá a křehká, stejně jako samotné děti.

Čas a prostor pro svobodné objevování vlastního JÁ – toho, které je základem sebeúcty. Řešením je zvídavá, objevující, kreativní a samostatná hra, kde si na nic nehrají a nikomu se nepřizpůsobují. Ať už jde o skládání lega, hraní si v písku, v blátě, kreslení, zkoumání přírody, různé senzorické hry se svítícími kostkami, kinetickým pískem, plastelínou nebo čtení. Důležité je, aby dítě tuto činnost dělalo z vlastního zájmu a s radostí. Hra, do které se ponoří tak, že ztratí pojem o čase a vrací se k ní – to je ta pravá hra, kde se rodí osobnost.

Děti, které tráví spoustu času s vrstevníky, mohou začít hodnotit samy sebe podle toho, co si o nich myslí jiní. Jejich sebeúcta se nebuduje zevnitř, ale závisí na mínění kamarádů, vzhledu, oblíbenosti či úspěchů. Vliv sociálních sítí tento trend ještě více prohlubuje.

Čím více jsou děti závislé na vnějším uznání, tím méně si všímají vlastní hodnoty. Hrají, aby vyhráli, učí se pro známky a ne z radosti. Jejich spokojenost je křehká a krátkodobá - neustále potřebují další pochvalu, další úspěch.

Letní prázdniny jsou ideálním časem, kdy můžeme pomoci dětem z této závislosti vystoupit. Jako rodiče máme možnost posílit jejich vnitřní sebevědomí, budovat vztah a ukázat jim, že jejich hodnota nespočívá v tom, čeho dosáhnou, ale v tom, kým jsou.

Upevňujme vztah s dětmi právě během společných chvil – na dovolené, při hrách či rozhovorech. Nezveme hned kamarády jen proto, aby se „nenudily“. Toto je čas, kdy si nás mohou skutečně pustit k sobě. A když mají jistotu v naší lásce, jsou otevřenější, silnější – a méně závislé na tom, jak je vidí druzí.

Jak teď vnímáte nudu, nepohodu či odloučení od kamarádů? Už víte, že právě tyto momenty mohou být pro děti důležitým prostorem pro sebepoznání a růst. Díky nim si budují vnitřní sílu, sebeúctu a objevují, kým opravdu jsou. A my, rodiče, bychom měli být tím pevným bodem, ke kterému se vracejí, dokud z nich nevyrostou sebevědomí a zralí lidé.