Nástup do školky je velká věc, jak pro dítě samotné, tak pro jeho maminku. Až doteď totiž  tvořili jeden celek, vše dělali spolu nebo alespoň vedle sebe. Změna je to opravdu velká. Pro dítě to často bývá první integrace do společnosti.

 

Jak dítěti tuto změnu usnadnit a jak ho na ni co nejlépe připravit? Přečtěte si několik tipů a rad.

 

1. Odrazovým můstkem je psychická pohoda matky. Když je máma klidná, ztotožňuje se se skutečností nechat dítě v péči školky, je pevná ve svém rozhodnutí, dítko tento signál zachytí a bude mu určitou základnou při emočně náročném nástupu.

 

2. Upřímnost! Nesnažte se školku za každou cenu glorifikovat. Neslibujte děťátku nic, co nemůžete zaručit (paní učitelka bude milá..., budeš mít plno kamarádů...). Váš syn, nebo dcera vám plně důvěřují a věří vašim slovům, nezklamte jejich důvěru. Popisujte školku reálné, nevymýšlejte si. Věty typu, bude tam spousta nových hraček, si raději odpusťte. Tato informace dítě až tak nezajímá. Seznamte ho raději s režimem dne, co se tam bude dít a v jakém sledu. Domluvte se, jaké rituály budete spolu od rána dělat a jak půjdete spolu do školky. Rituály dávají dětem pocit jistoty, dokážou pak předvídat a nejsou tak bezmocné. To všechno lze zakomponovat do hry „na školku”. Vhodným pomocníkem vám může být dětská kniha se školkovým tématem. Tipy na ně najdete v samostatném článku.

 

 

3. Neprodlužujte zbytečně čas loučení v šatně, ale zároveň neutíkejte pryč jako zloděj, který nechce, aby jeho odchod děťátko vidělo. Zmizet, nebo se tvářit, že jdete jen na okamžik pryč, není správné. Dopřejte si rozlučku, tu nejlaskavější pro vašeho prcka a pak běžte.

 

4. V době adaptace, dokud si děťátko na školku zvyká, rozhodně nevkládejte do jeho denního programu kroužky a jiné řízené volnočasové aktivity. Některé děti přicházejí ze školky domů emočně velmi unavené a jediné, co ještě zvládnou, je hra, při které je nikdo neorganizuje a můžou si dělat, co chtějí. Pokud se děťátko bude muset účastnit nějaké další organizované aktivity, pak by bylo ideální, aby tato činnost probíhala spolu s mámou, resp. rodičem.

 

5. Můžete dát děťátku návod, jak si ve školce poradit s běžnými situacemi – od zlepšováků při oblékání přes vyjádření svých potřeb ve vztahu k učitelce či spolužákům.

 

6. Nebuďte překvapení, pokud první dny proběhnou relativně klidně a teprve potom vás vaše děťátko za huronského vřískotu pevně sevře kolem krku a nebude chtít, abyste odešli. Některé děti se nejdřív rozkoukávají. Teprve, když zjistí, že to máma myslí vážně, začnou projevovat evidentní nesouhlas.

 

7. Dodržujte dané sliby. Neříkejte děťátku, že pro něj přijdete hned po obědě, když ve skutečnosti přijdete až před zavřením. Dítě se na váš slib zaměří a od oběda už bude k nevydržení, nemluvě o narušení jeho důvěry k vám.

 

Ale nezapomínejte, že každý dnem to bude lepší a lepší. Je třeba být laskavý, empatický a pevný v postojích a rituálech.

 

 

Pro dítě je čas strávený ve školce emočně velmi náročný. Doslova se nadře a je unavené. Přijde domů do důvěrného prostředí, a tam potřebuje většinou vypustit napětí nahromaděné během celého dne. Organizované hry a činnosti ve školce mu dají zabrat. Kromě aspektu, "co bude dělat", zde přibývá také aspekt, "jak to bude dělat" nebo "dělá se to přesně takhle". Malý človíček je veden k určité činnosti a během ní je opět veden k tomu, jak tuto činnost vykonávat. Děti jsou usměrňované, jak mají tančit, jak mají kreslit, jakou barvou mají malovat a podobně. Kromě základních pravidel a příkazů musí dělat věci tak, jak to chce někdo jiný.

 

Když je to aspoň trochu proveditelné, umožněte jim svobodně a intuitivně se v aktivitě či hře projevovat a růst podle sebe, bez šablon, samozřejmě za předpokladu, že respektuje bezpečnost a je ohleduplné vůči ostatním. Upusťte od permanentně nabitého skupinového programu a dejte větší prostor individualitě dítěte, prostor pro jeho samostatnou činnost, při které ho nebude nikdo nutit, organizovat, řídit, ani mu radit, jak má věci dělat. V těchto momentech si můžou trošku emočně vydechnout a snadněji zpracovat den strávený ve školce.

 

Kdo se seberealizuje při hře, nemá kdy zlobit. Když je dítěti dán podnětný prostor s jasnými pravidly, přirozeně ho vyplňuje a tvoří podle sebe a testuje, co dokáže, s čím si poradí. Sbírá sílu a sebedůvěru do období „až budu velký“. Jde zejména o to respektovat dítě a jeho individualitu. Samozřejmě, státní školky jsou limitovány systémem a pravidly danými shora více než školky soukromé. Rozhodující je ale osoba učitelky. Ta může v rámci daných limitů svým osobním působením, nápady a tvořivostí vybudovat prostředí respektující dětskou duši v rozletu a podpořit tvůrčí potenciál děťátka.

 

„Děti nemůžeme ztvárňovat podle své vůle. Musíme je mít, milovat a vychovávat co nejlépe a jinak je nechat na pokoji." (Goethe)