Vánoce a jejich poselství

Tento článek nebude o konkrétních hračkách pod stromeček, ale nabídne vám mnohem více... Bude pro nás připomínkou toho, na co my lidé před Vánoci obvykle zapomínáme.

Dostáváme se do období, kdy jsme obklopeni vánočními reklamami, tlakem sociálních médií a pod jejich vlivem se už vezeme nákupním šílenstvím. Pojďme si však v tomto článku připomenout důležité věci.



1. MÉNĚ JE VÍCE

Řiďme se heslem: Méně je více!

Proč bychom se měli řídit tímto heslem?

Jedním dárkem podpoříme pozornost dítěte a jeho koncentraci a vyvážíme tím předvánoční stimulující prostředí. Vánoce totiž pro malé děti bývají stresující a náročné. Všude vše bliká, z kuchyně se nese omamná vůně, v pozadí jsou slyšet koledy nebo televize s vánočními filmy. V domě bývá více lidí než obvykle nebo tyto svátky dítě prožívá mimo domov (u známých či prarodičů). Někde vládne spěch, aby bylo vše dokonalé a včas hotové... Často jsou v tomto období rodiče zaneprázdněni a svému dítěti nevěnují tolik pozornosti jako obvykle.

Malé dítě může být z těchto dnů hodně přestimulované, více podrážděné a méně soustředěné. Když tyto dny vyvrcholí tím, že dostane spoustu dárků, jeho pozornost začne fluktuovat z jednoho dárku na druhý. Nakonec se pořádně nedokáže soustředit ani na jeden. Může to končit pláčem a my zůstáváme smutní, že naše dítě nemá radost z dárků, které jsme mu s takovou láskou kupovali a balili.

A co víc?

Co učíme dítě, když obdrží velké množství dárků? Rozumím tomu, že má velkou rodinu a každý člen ho chce něčím potěšit. Ale co ho tímto množstvím učíme? Skromnosti nebo materialismu? Opravdu potřebuje dítě dostat něco od každého člena rodiny nebo... Potřebuje, aby mu ten člen věnoval svůj čas. Jakou hodnotu chceme dítěti tímto předat?

Máme-li velkou rodinu, zkusme si s nimi popovídat o tom, zda by se společně nesložili na jeden větší dárek. Na něco, co bychom si nemohli dovolit běžně během roku.


2. NENUŤME DÍTĚ, ABY SI ROZBALILO VŠECHNY DÁRKY

Rozumím, že každý z nás čeká nejvíc na to, až uvidí tu rozjařenou dětskou tvář při otevírání našeho dárku. Těšme se však i když rozbalí pouze jeden dárek a ostatních si nevšimne. Ty na něho přece pod stromečkem počkají i v dalších dnech. Můžeme je i odložit a během roku postupně vytahovat. Tím, že dítě neuslyší věty: „Zlatíčko, ještě tady máš jeden dárek.“ „No tak... Pojď si rozbalit i další dárky. Podívej jak je tento velký...“, podporujete u dítěte soustředěnost a respektujete jeho potřeby. A tímto se dostáváme ke třetímu bodu.


3. RESPEKTUJE DÍTĚ A JEHO POTŘEBY

S tímto bodem souvisí i naše očekávání. Zkusme je nemít nebo je zreálněme, protože snadno může dojít k našemu zklamání. Vychutnávejme si Vánoce tak, jak přijdou a nechme se překvapit maličkostmi. Tím chci říci, že někdy ty maličké děti potěší víc samotný balicí papír a jeho trhání než konkrétní dárek v něm. Místo toho, abychom si užívali pohledu na soustředění našeho dítěte, ho mnozí z nás začnou přerušovat v činnosti a upozorňovat na obsah dárku: „Podívej se, co jsi dostal!“ „Otevři to!“ „Co je uvnitř? Už jsem zvědavá...“ V tomto momentě to už není o dítěti a jeho potřebách, ale o nás samotných. O našem očekávání a představách, které v dané situaci máme MY.


4. MÍSTO DÁRKŮ VĚNUJME DÍTĚTI ČAS

Žijeme ve zrychlené materialistické době. Honíme se za jedním dnem a při tom zapomínáme, že to podstatné je úplně někde jinde. Dny letí a my za chvíli stojíme před stromečkem. Díváme se na děti a přemýšlíme, kdy tak vyrostly. Bohužel čas nezastavíme, ale my můžeme zpomalit! Jak? Tím, že si uvědomíme, že tohle všechno není jen o jednom dni – o Vánocích. Když si uvědomíme, že tento čas má lidi sblížit fyzicky i psychicky... Darujme dětem náš čas. A začněme adventem, krásným obdobím, které si můžeme zpříjemnit rituály.

Pro inspiraci uvádím některé naše rituály:

  • Během adventu mají moje holky nachystaný adventní kalendář a každý den si ze sáčku vytáhnou roli či činnost, která je zaměřena na společně strávený čas (např. uvařme si šálek horké čokolády, připravme jedlé ozdoby ptáčkům, navštivme vánoční městečko, postavme si sněhuláka, vytvořme vánoční pozdrav pro prarodiče, podívejme se na vánoční pohádku v posteli, upečme perníčky... pro více nápadů se podívejte IG: @rastiemespolocne)
  • Každý večer si dívky vyberou vánoční knihu, kterou si společně přečteme. Se starší si v době adventu čteme knihy rozdělené na kapitoly a vždy se dychtivě těšíme na večerní pokračování.

Toto jsou naše oblíbené knihy. Zároveň jsou to tipy od nás: Sněhová sestřička a Vianočná koleda – kniha s kapitolami. Vánoční a zimní knihy - Péťa povídá ve větách, Vánoční trable s ovečkou, Louskáček.....


  • Večer se chytíme za ruce, zapneme si uprostřed svíčku, pomodlíme se a řekneme si, za co jsme vděční. Naučit děti hledat to pozitivní v každém dni je nesmírně důležité a naučit je za to děkovat je dovednost, která je v dospělosti velmi cenná. I toto je bod, ve kterém dítěti předáváme hodnotu - být vděčný.
  • Když přijde manžel z práce, dáme si společnou kávičku (dívky nápoj Caro nebo horkou čokoládu) a povídáme si, jaký jsme měli den a jaké jsou naše dnešní plány.
  • Dívky mi pomáhají vytvářet mikulášské balíčky pro prarodiče.
  • Chodíme do lesa krmit zvířátka.
  • Navštívíme vánoční městečko.
  • Darujeme hračky a šaty sociálně slabším rodinám.
  • Adventní nedělní rána jsou speciální. Začínají snídaní v pyžamu a vánoční pohádkou.

    Toto je zlomek toho, na co se dcerky i my s manželem těšíme. Rituály (opakující se činnosti), ve kterých si věnujeme navzájem čas, nejenže dělají život předvídatelným a tím pro děti bezpečným prostorem, ale právě zde se vytvářejí vzpomínky na dětství. (Pro více vánočních tipů sleduj IG profil @rastiemespolocne)


    5. UČME DĚTI OBDAROVAT

    Tím, že učíme děti někoho obdarovat, učíme je zároveň těšit se z pocitu, který v dané situaci přichází. Tento pocit může být mnohem silnější než radost z vlastního dárku. Zapojujete děti do tvorby mikulášských či vánočních dárků?

    Kam zmíněné body vedou? K tomu, abychom si připomněli, o čem Vánoce opravdu jsou. Zaměřme se během těchto svátků na HODNOTY, které dětem prodáváme, na SPOLEČNÝ ČAS, který věnujeme RODINĚ. VYPNĚME TECHNOLOGIE a ZAPOMEŇME alespoň v adventu na SOCIÁLNÍ SÍTĚ, které nám vytvářejí zkreslený obraz o realitě. A nezapomínejme, že MÉNĚ JE VÍCE!

    Drobné cvičení na závěr:

    A teď zkusme zavřít oči. Představme si, že jsou naše děti dospělé a jsou z nich rodiče. Je předvánoční období a v ovzduší je cítit čerstvý sníh a vánoční atmosféra. Lidé začínají zdobit své příbytky, v rádiu už jsou slyšet koledy a z kuchyně je cítit vůně perníků, vařeného punče a horké čokolády.

    Co v této představě ještě vidíme? Jak se naše dospělé děti chovají? Jsou spolu s našimi vnoučaty? Stavějí venku sněhuláka a smějí se? Nebo hrají společenské hry v obýváku? Pomáhají děti mamince s pečením nebo tatínkovi s instalací světélek? Nebo jsou rodiče stále něčím zaneprázdněni... snaží se, aby domácnost byla dokonale vyzdobená, aby měli perníky bezvadnou polevu nebo děti vidí své rodiče, jak sedí na sedačce a scrollují sociálními sítěmi?... a kde jsou naše vnoučata? Jsou spolu a povídají si? Nebo je každé ve svém pokoji na mobilu či počítači? Co dělají? Co říkají? Co se v jejich rodině děje? Jsme tam i my rodiče?

    Toto vše ve velké míře závisí na nás a na rituálech, které v tomto období s rodinou máme. Nezapomínejme na to, že děti jsou naším zrcadlem a my jejich vzorem. Nevíme jaká bude doba za 20 či 30 let, ale víme, že naše chování, opakující se rituály a hodnoty, které jim předáváme, zůstávají hluboce zakořeněné v nich. Chovejme se proto tak, jak chceme, aby se naše děti chovaly v budoucnosti. Žijme podle hodnot a učme tyto hodnoty naše děti, aby je mohly za pár let předat dále svým dětem. Pamatujme na svou představu a klidně si ji zapišme! Myslím si, že v ní nebylo množství dárků, shon či technologie, ale byly to spíše záblesky společného času, smíchu, omamné vůně z kuchyně, fyzické blízkosti... činností, které si za peníze nelze koupit!