Zřejmě ještě máte v čerstvé paměti moment, kdy jste knihu koupili, jak jste se nadchli pro její perfektní text a ilustrace a teď si přejete, aby ta kniha alespoň na chvíli zmizela. Než tak učiníte, zkuste své rozhodnutí přehodnotit. Pro dospělého člověka může být čtení téže knihy časem opravdu „obtěžující“, avšak pro nejmenší čtenáře má několik obrovských výhod:

Čím více s děťátkem čtete, tím bohatší slovní zásobu bude mít. Kolikrát jste slyšeli tuto „chytrou větu“? Pojďme ji spolu trochu zreálnit a rozebrat. Jednou jsme se v Babyknihách naučili od psycholožky jednu důležitou věc – děti ve svých 8-mi měsících rozumějí 80% mluveného slova, které slyší.

Kdo by to byl řekl, jak ty mrňousky máme tendenci podceňovat. Zejména maminky prvorodičky na miminka říkají poměrně málo, rutinně provádějí běžné úkony kolem „denního servisu“ děťátka, aniž by mu předem vysvětlily, co jdou dělat a proč jdou dělat. A jen zřídka mu maminky jen tak vyprávějí při těchto úkonech říkanky nebo si zpívají.

Na této překvapivé statistice přece jen kousek pravdy bude - dokazují to druhorozené děti, které mnohem dříve začnou mluvit než jejich starší sourozenec. Buď je to totiž právě ten starší, který k nim promlouvá nebo prostě máma něco s tím starším řeší a mladší verbální komunikaci poslouchá.

„Můžu synovi jsem odmalička recitovala Žabiatko. Pomalu si na básničku zvykl, na její rytmus a postupně se stala naším pomocníkem, když bylo třeba syna uklidnit. (Dodnes nevím proč jsem si vybrala právě Žabátko, jsou i krásnější a kratší básničky).

Syn měl dva roky a jako typický kluk, aktivně používal svých 20 slov slovní zásoby, které mu postačovaly k vysvětlení a prosazení svých potřeb. Jazyk se mu rozvazoval pomalu a konečně jsme se dočkali jeho ochoty „papouškovat“ slovíčka, která slyšel až ve 27. měsících. A pak to přišlo - absolutní uragán překvapeni.

Jako obvykle jsem mu při večerním loučení v posteli začala recitovat Žabátko, při třetím slově mi skočil do řeči a on to celé zarecitoval sám. Ahaaaaaa, on to celou dobu věděl a si pamatoval, jen to neřekl (ještě i ta krkolomná slova ...dohodli se skřekem brekem, jakože ho nepočítaně...). Další den jsme se ocitli v obchodě a neseděla částka na bloku s cenovkou na pultu, tak jsem se rozhodla zboží reklamovat. Když jsme z obchodu vyšli, syn říká „Mami to byla, ale komplikovaná situace“. Zírala jsem na něj a lovila v paměti, kdy jsem naposledy použila spojení „komplikovaná situace“ a mohlo to být dobrého půl roku dozadu.“, řekla nám svou zkušenost maminka Andrea.

Rodiče, kteří tuto AHA situaci zažijí si právě v tomto okamžiku uvědomí, jakou sílu mají slova a slovní zásoba. Celý ten zázrak funguje tak, že když dítě poslouchá čtení stejné knihy opakovaně několikrát, začne se cítit komfortně is delšími texty a větším počtem slov. Že jako rodič už znáte celý text oblíbené knihy nazpaměť? Šance, že také Vaše děťátko je téměř stoprocentní.

Každý jazyk má svoji rytmiku a právě při opakovaném čtení stejného textu se dítě učí dynamiku výslovnosti. Jazyk je více než jen slova, je to způsob jak slova znějí a jak jsou slova navzájem spojována do slovních spojení. Právě rodiče jsou ti, kteří na děťátko rytmiku jazyka přenášejí a právě oblíbené příběhy, do kterých rodiče vnášejí „dramatické provedení“ jsou k tomuto jako stvořené.

Schopnost pochopit text, který čteme je komplexní záležitost, kterou děťátko postupně zvládá - je to schopnost pochopit všechny součásti příběhu, od toho jak se vyvíjí zápletka až po symboliku, která je použita v ilustracích. Je to pointa celého čtení.

Vždy, když děťátko slyší tentýž příběh, pochopí z něj o kousek víc. Čím častěji se dívá na stejnou ilustraci, o to pozornější oko má a více detailů si všimne. Zároveň se noří hlouběji do podstaty příběhu a nevědomě si buduje schopnost pochopit stále složitější příběhy.

Když dítě dostane možnost poznat a vyslovit nová slova při čtení s osobou, které důvěřuje, bude mnohem sebejistější při jejich aktivním používání iv cizím prostředí. Navíc taková „naspaměť naučená básnička či pohádka“ je výborným můstkem jak zapojit dítě do aktivit s jinými dětmi a „poštuchnout ho směrem k socializaci s vrstevníky“.

Tak jak? Už jste to té oblíbené knize vašeho drobečka odpustili, že ji musíte donekonečna číst? A už jste zažili s vaším děťátkem „AHA moment“ a překvapil Vás slovem, které jste použili opravdu dávno?

Vaše Babyknihy